BarboraPůlpánová—Portfoliosduší
CEO EduArt Experience o zákulisí Christie's, sběratelství jako formě seberozvoje a o tom, proč není „soft“ záležitostí.
Barbora Půlpánová během svého působení v londýnské Christie's získala rozsáhlé know-how a vybudovala silnou mezinárodní síť profesních kontaktů. Na základě svých zkušeností z byznysového prostředí založila EduArt Experience — platformu, jež pomáhá objevovat skutečnou hodnotu umění.
Proč jste se z globálního centra umění vrátila zpět do Česka?
Jsem idealistka — vždy jsem chtěla přispívat tam, kde žiji. Už během působení v Christie's jsem měla v plánu rozvíjet region střední a východní Evropy. Je nepopiratelné, že kvalitní umění zde existuje, a mým cílem je, aby se více propojovalo se zájmy zahraničních sběratelů.
Jak doporučujete začít budovat vlastní sbírku?
Nespěchat. Nejprve je důležité porozumět tomu, jak trh funguje, abyste získali sebevědomí — proč je cena obrazu taková, na co se zaměřit, kde umělec vystavoval. Postupně začnete zjišťovat, že inklinujete k určité barevnosti nebo k jistým tvarům, a budete si klást otázku proč. Proto vnímám umění jako formu seberozvoje.
Umělci chodí na místa, kam my nechodíme, a vracejí se s výpovědí, které intuitivně rozumíme.
Jak se proměnilo sběratelství v souvislosti s novými technologiemi a sociálními sítěmi?
Role umělců spočívá v testování různých přístupů. AI či NFT vnímám podobně jako štětec — jsou to nástroje, jimiž umělec komunikuje. Sociální sítě trh s uměním výrazně proměnily a zrychlily — přinesly větší dostupnost, ale oslabily kurátorský výběr. V našem regionu bylo sběratelství dříve vnímáno spíše pejorativně, dnes se však sběratelé za svou vášeň nestydí.
Na co se výhledově těšíte?
Letos nás čeká další EduArt Start program v Česku i na Slovensku a řada zahraničních cest na světové veletrhy umění. Sběratelství není jen o budování sbírky, ale také o schopnosti propojit umělecký zážitek s vlastní osobností. S uměním je život bohatší a krásnější.
